Co dělat, když dítě nemluví? Praktický průvodce pro rodiče

Pokud vaše dítě zaostává v řeči oproti vrstevníkům, je pochopitelné, že máte obavy. Tento článek vám pomůže pochopit, co je ještě v normě a co už může naznačovat potřebu odborné pomoci. Zjistěte, co dělat, když dítě nemluví, a jak mu můžete pomoci rozvázat jazýček.

Kdy je opožděný vývoj řeči „normální“ a kdy už ne?

Řeč se u dětí vyvíjí postupně a každé dítě má své vlastní tempo. Existují však orientační vývojové milníky, které pomáhají sledovat, zda se vývoj ubírá správným směrem. Obecně platí tato vývojová stadia řeči:

• Kolem 12. měsíce: Dítě začíná chápat význam prvních slov a reaguje na své jméno. První výrazy jako „máma“ či „ham“ doprovází gesty nebo ukazováním. Jedním slovem pojmenovává blízké osoby nebo předměty.
• Do 18 měsíců: Slovní zásoba se rozšiřuje na 10–20 slov. Dítě umí pojmenovat známé předměty nebo osoby, i když výslovnost zatím nemusí být zřetelná. Používá i vlastní výrazy, kterým rozumí hlavně blízké okolí. Reaguje na jednoduché pokyny („Dej mi míč.“).
• Do 2 let: Dvouleté dítě rozumí jednoduchým otázkám a začíná spojovat dvě až tři slova, čímž vytváří první jednoduché věty. Slovní zásoba se rozšiřuje přibližně na 50 slov. Věty zatím nedodržují gramatická pravidla, ale jasně vyjadřují potřeby nebo přání („Máma dej mlíko.“).
• Kolem 3 let: Řeč se rychle rozvíjí – dítě tvoří jednoduchá souvětí a používá zájmena, předložky či základní časy. Umí vyjádřit pocity („bojím se“, „těším se“) i zážitky z běžného dne. I když výslovnost některých hlásek ještě nemusí být správná, řeč je srozumitelná i pro cizí osoby.

Co může být příčinou opožděného vývoje řeči?

Opožděný vývoj řeči může mít více příčin – biologických, vývojových i psychosociálních. Mezi nejčastější patří:

• Jednoduché opoždění vývoje řeči: Menší zpoždění v řeči může být v pořádku, pokud dítě nezaostává o více než půl roku oproti běžnému vývoji.
• Porucha sluchu: Pokud dítě špatně slyší, nedokáže správně vnímat slova a napodobovat řeč. Může jít o vrozenou vadu nebo o opakované záněty středního ucha.
• Porucha autistického spektra (PAS): Děti s autismem často méně reagují na řeč, neukazují, málo napodobují a řeč se u nich může vyvíjet odlišně nebo vůbec.
• Mentální postižení nebo celkové opoždění vývoje: U dětí s mentálním postižením zaostává řeč společně s dalšími oblastmi – porozuměním, myšlením, hrou i schopností učit se nové věci.
• Vývojová apraxie řeči (dyspraxie): Dítě ví, co chce říct, ale nedokáže slova správně vyslovit, protože mozek a svaly úst nespolupracují. Má potíže s výslovností nebo se skládáním slov.
• Snížený svalový tonus (hypotonie): Slabé svaly v oblasti obličeje a úst mohou ztěžovat artikulaci i tvorbu hlasu. Řeč může být pomalá, nejasná a dítě se při mluvení rychle unaví.
• ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou): Problémy se soustředěním mohou dítěti bránit v tom, aby vnímalo jazyk a učilo se nová slova. Některé děti mluví nadměrně, jiné ve vývoji zaostávají.
• Nedostatek jazykových podnětů: U dětí, které tráví hodně času sledováním obrazovek (tablet, mobil), může být vývoj řeči zpomalený.
• Dědičné faktory: Pokud měl někdo z rodiny (např. rodič nebo sourozenec) opožděný vývoj řeči, zvyšuje se riziko i u dítěte.
• Dvojjazyčné prostředí: Děti bilingvních rodičů mohou začít mluvit později nebo míchat slova z různých jazyků. Nejde o poruchu, tento stav vyžaduje trpělivost a čas.

TIP: Přečtěte si na našem blogu, jaké jsou nejčastější poruchy řeči u dětí předškolního věku. V článku najdete i typické projevy, podle kterých je snáze rozpoznáte.

Co dalšího sledovat, když dítě ještě nemluví?

Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem, důležité je ale vnímat celkový obraz:

• Reaguje dítě na své jméno?
• Rozumí jednoduchým pokynům?
• Dokáže udržet oční kontakt?
• Otáčí hlavu za zvukem?
• Používá gesta a ukazuje prstem na věci?
• Umí si hrát s vrstevníky?

Právě tyto signály vám mohou napovědět, zda se nejedná o širší vývojový problém. Pokud například patnáctiměsíční dítě nemluví, nereaguje na své jméno nebo nepoužívá gesta, je dobré zpozornět. Pokud má dítě 18 měsíců a ještě neřeklo první slova, případně ve 2 letech stále mluví jen jednoslovně nebo velmi málo, návštěvu pediatra neodkládejte. Pokud tříleté dítě nemluví srozumitelně, je velmi důležité nečekat, protože tato věková hranice je považována za klíčovou.

Co dělat, když dítě rozumí, ale nemluví?

Znamená to, že pasivní slovní zásoba je v pořádku, ale aktivní řeč se zatím nerozvinula. V takovém případě je důležité vytvářet co nejvíce příležitostí, aby se dítě pokusilo vyjádřit samo. Pokud ani po několika měsících těchto pokusů dítě nezačne mluvit, vyhledejte odborníka. Příčinou může být například obtíž s koordinací pohybů potřebných k artikulaci, nedostatečný sluch, snížená pozornost nebo nezralost nervového systému.

Co můžete jako rodič udělat doma?

Nejdůležitější je s dítětem hodně a často mluvit – popisujte mu, co děláte, co vidíte, co se kolem něj děje. I když vám neodpovídá slovy, učí se poslouchat, rozumět a později také napodobovat. Když dítě vydá nějaký zvuk nebo se pokusí o slovo, reagujte povzbudivě – zopakujte jeho slova a rozviňte je do celé věty.

S rozšiřováním slovní zásoby vám mohou pomoci například kartičky na rozvoj řeči. Díky nim se dítě učí mluvit, popisovat a pojmenovávat situace a předměty, aniž by si uvědomovalo, že trénuje jazyk.

Velmi důležité je také čtení knih – nahlas a s obrázky. Vyhýbejte se dlouhému sledování televize nebo videí. Podporujte používání gest a mimiky, učte se společně rytmické říkanky a zpívejte písničky. Pokud dítě nemluví, ze všeho nejvíc potřebuje váš čas a vaši pozornost.

TIP: Zjistěte, jak rozvíjet slovní zásobu u dětí. V článku najdete hravé aktivity, které zvládnete i doma.

Kdy a kde vyhledat odbornou pomoc?

Pokud máte pochybnosti o řečovém vývoji svého dítěte, poslechněte svou intuici a bez zbytečného otálení vyhledejte pediatra. Ten vám v případě potřeby doporučí návštěvu:

• Logopeda: Posoudí výslovnost, slovní zásobu, porozumění i schopnost tvořit věty a navrhne cvičení nebo terapii.
• Dětského psychologa: Zhodnotí celkový vývoj dítěte, včetně myšlení, pozornosti, chování a sociálních dovedností. Pomůže odhalit, zda za opožděním řeči nestojí vývojová porucha, jako je autismus, ADHD nebo snížený intelekt.
• Neurologa: Zkoumá, zda řečové obtíže nesouvisí s fungováním nervového systému (např. vývojová dyspraxie, epilepsie, hypotonie). Posoudí svalový tonus, koordinaci pohybů a případnou neurologickou příčinu opoždění.
• Foniatra: Specializuje se na vyšetření sluchu a řečových funkcí. Pomůže zjistit, zda dítě dobře slyší a zda sluchový systém správně zpracovává řečové podněty.

Proč je dobré návštěvu odborníka neodkládat?

Včasná odborná pomoc dokáže zachytit případný problém v raném stádiu, kdy je práce s dítětem nejúčinnější. Pokud dítě nemluví a problém se zanedbá, nemusí už dohnat své vrstevníky a obtíže mohou přerůst v problémy s učením ve škole. Mnohé děti potřebují jen mírnou podporu, aby se „nastartovaly“. Ale pokud jde o vážnější příčinu, platí dvojnásob, že čím dříve se začne, tím lepších výsledků lze dosáhnout.